Stručný popis školy


úvod...
Tenšin šóden katori šintó rjú se řadí k nejstarším školám v japonské válečné historii. Škála výuky v TŠKŠR je velmi obsáhlá vyučuje se zacházení s mnoha zbraněmi a také mnoho doplňujících nauk.


různé názvy školy...

Zakladatel své umění jak již bylo uvedeno pojmenoval Tenšin šóden katori šintó rjú (天眞正傳香取神道流), ale v pozdějších dobách se objevily i další názvy jako Šinrjó šintó rjú (新慮神道流), Katori šintó rjú (香取新当流), Tenšin šóden katori šintó rjú (天真正傳香取神刀流). V roce 1940 devatenáctý sóke znovu zavedl původní název pro školu, jako její oficiální a jediný název.(天眞正傳香取神道流)
(pokud vidíte v zavorkách čtverečky nemáte naistalovaný japonský font)


významní šermíři...

Toto je jen neuplný seznam vynikajících šermířu kteří studovali, nebo jsou nějak spojeni s TŠKŠR: Kamiizumi Ise no Kami Nobucuna zakladatel Šinkage rjú, Cukahara Bokuden zakladatel Kašima šintó rjú, Gonnosuke Musó zakladatel Šintó musó rjú džódó, Takenaka Hanbei Šigeharu který sloužil u Tojotomi Hideošiho jako učitel strategie a mnozí další.


jak se cvičí...

Tak, jako ve většině starých škol (korjú), se bojové metody či techniky předávají pomocí kata, předem domluvených forem či chcete-li šablon. Všechny kata v Katori šintó rjú jsou kumitači kata (cvičení ve dvojici), jedinou výjimkou je Iai džucu. Většina těchto kata je dlouhá, v rychlém sledu po sobě se střídá útok s obranou a následným protiútokem atd.


délka kata...

Délka kata byla volena záměrně, aby ochránila studenty před uzavřením se do jedno-krokových technik. Krátké kata jsou typické pro mnoho škol, které vznikaly během mírového období Edó a jejich účelem bylo připravovat válečníky spíše k soubojům jeden proti jednomu než do bitvy. Je nutné si uvědomit, že válečníci měli na sobě brnění, nebo jeho části, a že jeden sek nemusel soupeře vyřadit z boje (mohl se vašemu útoku vyhnout a zaútočit znova). Délka kata také připravovala válečníky na dlouho trvající bitvy, kde se chodilo, běhalo, stavělo opevnění a válčilo v brněních po mnoho dnů, prakticky bez odpočinku. Představte si, že celé hodiny třímáte meč nebo jinou zbrań v rukou a honíte se po loukách a polích z kopce do kopce.


cvičilo se venku...

Z toho důvodu se také cvičilo venku a samozřejmě na hradech a v jiných obranných systémech. Také bylo nutno naučit se bojovat za jakéhokoliv počasí. (Upřímně, v té době asi ještě žádné budovy (dódžó) pro výcvik nebyly nebo jich bylo jen velmi málo. A taky si nedovedu představit výcvik větší skupiny válečníků někde pod střechou.) Dnes se cvičí v dódžó i v přírodě.


učitel a žák...

Úlohy v kata jsou rozděleny na kiri komi (v případě bódžucu uči komi) - žák, "vítěz", který se učí ovládat právě studovanou zbraň, a uke dači - příjemce, učitel, "poražený", který "řídí" právě cvičenou kata. Úlohu uke dači by měl provádět pokročilejší cvičenec, protože jeho rolí je "vytváření suki" (odkrývání se), vedení svého soupeře k útoku a útočení na odkryté části partnera. Oba se přitom učí, kde vznikají "slabá místa" a jak je nejlépe využít - sasoi waza - techniky vábení, lákání.


meč, hlavní zbraň...

V Katori šintó rjú je hlavní zbraní meč. Ve většině kata, s výjimkou gogjó bódžucu, má jeden z partnerů (uke dači) meč. Meč je zbraň, která se dá použít proti všem ostatním a kterou byl vyzbrojen každý válečník. Ostatní zbraně se vyučují hned ze dvou důvodů: za prvé, válečníci museli být vycvičeni tak, aby dokázali použít jakoukoliv zbraň, která jim mohla přijít pod ruku (samozřejmě v té době), a za druhé, aby byli schopni bojovat s mečem proti jakkoliv ozbrojenému protivníkovi. V škole se vyučuje použití meče (odači) ve 12 katách rozdělených na tři úrovně od základních po pokročilé (4 kata omote - 5 kata gogjó - 3 kata gokui), dále se vyučují metody boje s kodači, 3 kata (krátký meč) a s rjótó, 4 kata (šerm krátkým a dlouhým mečem zároveň).


bó, hůl...

Hůl sice nepatří mezi klasické bitevní zbraně, ale její zařazení do výuky má svůj opodstatněný význam. V době vzniku TŠKŠR se vojaci rekrutovali z řad obyčejných rolníků, kteří žádné zbraně neměli a nejbližší jim byla samozřejmě hůl. Zakladatel zařadil hůl do systému také z toho důvodu, že kopí i naginata se může zlomit a valečník by měl být připraven bojovat i s touto zlomenou zbraní, alespoň do doby než vytasí meč. Metody boje s holí jsou vyučovány ve dvou seriích po 6 katách. Hůl používaná v TŠKŠR má délku šesti stop (rokušaku) tj. 182,5cm


naginata...

Použití naginata v Katori šintó rjú je zcela odlišné od toho, co dnes vidíme například v naginatadó, nebo některých jiných školách, které používají kratší a mnohem lehčí naginata. Zbraň je držena ve středu (v těžišti), což umožňuje útok jak ostřím, tak i išizuki (druhým a většinou okovaným koncem) bez změny držení. Změna držení je prováděna jen když je mezi protivníky velká vzdálenost a zbraň "stojí" na zemi. Délka onaginata (velké naginaty) používané v TŠKŠR je přibližně 250cm.


jari, sódžucu, kopí...

Kopí se v Katori šintó rjú, použivá k zasahům - bodům na různá místa jako oči, krk, ramena, břicho, stehna či kolena. Techniky byly vyvynuty pro sujari - jednoduché, prosté kopí bez háku (kake), které se dá nahradit bambusovým kopím - Take jari, zase z důvodu vyzbrojení chudčích válečníků, rolníků. Specialitou použití je nahlá změna vzdálenosti mezi protivníky. Délka kopí používané v TŠKŠR je přibližně 280cm.


šurikendžucu, házecí čepele...

Ve škole se vyučuje 24 způsobů použítí šurikenů. Metody jsou využívány k opoutání pozornosti nebo polekání než k zabití pomocí šurikenu. Šuriken je vetšinou vržen na protivníka, kterého má zbavit ostražitosti a následuje "doražení" mečem. Katori šintó rjú používá bó šuriken - hazecí čepel tyčovtého tvaru dlouhého přibližně 17cm, s čtvercovým nebo hexagonalním průřezem 6-8 mm v pruměru.


iaidžucu...

V TŠKŠR se vyučuje 16 kata tasení dlouhého meče za účelem obrany nebo útoku. První série obsahuje šest způsobů tasení ve zvláštním sedu či spíše dřepu, který se jmenuje iaigoši. Vyučují se zde metody proti útoku z různých stran, a proti dvěma útočníkům. Tyto metody mohly být využity např. při stráži ležení, či při špionaži na nepřátelském území. Další série zahrnuje pět kata tasení za chůze a to i pro případný útok zezadu či metoda proti odebraní meče. Poslední série pěti nejvyšších kata je znovu v iaigoši.


čikudžódžucu, gunbaihó, šinobidžucu, sendžucu, in-jo kigaku...

Ve škole se také vyučovaly i další dovednosti potřebné k přežití na bojišti například stavění opevnění, jak dávat signály na bojišti pomocí velkého dřevěného vějíře - gumbai, špionáž nepřátelských jednotek a území, strategie rozmístnění jednotek a vedení bitev, případně astrologie a čínská nauka o jing a jang (in a jo) a mnoho dalšího.


cíle...

Útoky v Katori šintó rjú jsou vedeny na slabiny v brnění a jiná nechráněná místa. Především na krk, boky, podpaždí, vnitřní strany zápěstí, ohbí lokte, podkolení a genitálie a další místa, která z důvodu pohyblivosti válečníků v brnění nebyla dostatečne chráněná. Po některých útocích jste samozřejmě mohli zůstat nezraněni, jen jste měli poškozenou některou čast brnění,nebo se část brnění uvolnila, což by se dalo přirovnat ke běhu s padajícími kalhotami. Ale například úder holí do přilby (kabutó) má taky něco do sebe. Pokud by ji neprorazil, tak náraz na 100% protivníka rozhodí z kontextu...


kryty...

Při sledování kata to vypadá, že útoky jsou vykrývány ostřím (nastavením čepele do útoku, či sekem do zbraně), ale to je jen iluze. Ve skutečnosti se v těchto krytech skrývají seky a body na soupeřovy slabiny. Zakladatel školy Čoisai Ienao, který kata sestavil, vytvořil takto relativně bezpečnou metodu výuky. Přesměrování "krytů" na meč umožní praktikujícím pokračovat v kata a nacvičovat obranné protiútoky plnou silou bez vytvoření reflexu zastavování.


názvy kata...

Jména jednotlivých kata mají charakter vysvětlení toho, co se v kata provádí, nebo mají význam náboženský (šintoismus), či poetický, například:
  • Kusanagi no ken - trávu žnoucí meč
  • Sune hišigi no bó - hůl lámající holeň
  • Kasahazuši no bó - hůl zhazující klobouk
  • Tatenami no bó - hůl (jako) vzdouvající se vlna
  • Hirjú no jari - kopí (jako) letící drak
  • Joru no ja jari - kopí (jako) noční šíp
zvláštnosti...

Šermíře z TŠKŠR lze velmi snadno rozeznat podle několika typických prvků. Opravdu specifickým sekem pro tuto školu je maki uči men, kdy se mečem napřahujeme nad levé rameno či spíše sode (chránič ramene), tento způsob nápřahu má nasvědomí právě brnění a hlavně kabutó - přilba a její ozdobné prvky na ní. I dráha ostatních seků je vedena s ohledem na tuto skutečnost.
Držení meče v pozici skoro vodorovné, takto postavený meč se hůře odráží či odchyluje. Jiné školy drží meč tak že kissaki-špička je na úrovní krku a meč míří do obličeje, nebo do oka.
Držení meče v džódan no kamae (horní postoj) tak, že levá ruka je na čele, a to z důvodů co nejmenšího odkrytí, zde znovu připomínám, že žáci jsou připravovány na boj v brnění a všem zájemcům doporučuji si prohlédnout alespoň pár obrázků japonské zbroje ideálně z období vzniku TŠKŠR.
Kontrola zasunutého meče v saja (pochva) dvěma prsty, palcem a ukazovákem ve vzájemné opozici na bočních stránach tsuba (záštity).


zmizelé v hlubinách času...

Během staletí, po která Katori šinto rjú existuje, se samozřejmě změnil i způsob vedení boje a válčení a některé části výuky byly zapomenuty a dnes se již nevyučují.


tři učitelé...

V dnešní době jsou asi nejznámějšími učitely TŠKŠR panové Risuke Otake, Goró Hatakejama a Jukihiro Sugino syn Jošia Sugina. Každý z těchto učitelů má svůj specifický způsob podání a vysvětlení jednotlivých částí kata.


a film...

Je známo, že učitelé různých škol pracují i jako odborní poradci při natačení filmů. Jošio Sugino sensei například spolupracoval s Akirou Kurosawa při natačení filmů např. Sedm samurajů, Tři banditi ve skryté pevnosti nebo s Hiroshi Inagim při natačení trilogie Mijamoto Musashi. Risuke Otake sensei zase na filmu Ame agaru (Když se zvedne déšť), který jste mohli videt na Febiofestu 2004.